I´m not single,and I´m not taken.I´m simply no reserve for the one who really deserves my heart.
Life is a story,told by an idiot ^^

Listopad 2013

Schůzka

25. listopadu 2013 v 17:19 | Agie*
Toužila jsem po tom,abychom se setkali jen my dva. Tak moc jsem po tom toužila! A když už to přichází, celé mé tělo svírá obrovský strach a tréma.
Vždyť se známe už tak dlouho, bývali jsme přátelé na život a na smrt, dělali jsme spolu vše, co vás jen napadne. Tolik vzpomínek a zážitků nemám s nikým jiným. Snažím se vzpomenout si,kdy jsem k němu pocítila poprvé lásku-trochu jinou,než jsme oba očekávali. Je to už pár let a celou tu dobu jsem vše nechávala ve skrytu své duše. To byla ta chyba. Pamatuji si,že loni v létě,kdy vládla pozitivní nálada jsem měla chuť mu sdělit všechny své pocity. Zaváhala jsem a on mi představil svou milou Claire. Znala jsem ji z minulosti,nechtěla jsem mu kazit to nadšení a nechala jsem ho prožívat svou první lásku naplno. To byla druhá,zásadní chyba. Myslela jsem,že to bude jen takové krátkodobé potěšení,že se mu brzy dostane pravdy,ale ukázalo se,že každý najednou byl velkorysý a dopřával mu lásku zaslepenou lží.

"Carrie? Seš to ty!",prohodil nadšeným tónem.
"Tobee!",zrychlila jsem krok,abych se ho mohla dotknout,"děkuju,že jsi přišel!",objala jsem ho.
"Ale za co děkuješ? Já jsem hrozně rád,zavzpomínáme,jak jsme dříve milovali jahodový koktejl se sušenkami a u toho budeme popíjet pivko a dáme si utopence,co říkáš? Časy se mění!",usmál se.
"Nic lepšího jsi vymyslet nemohl!",opětovala jsem úsměv a vytáhla jsem z kapsy cigarety,zapálila si a nabídla jsem mu.
Zavrtěl hlavou.
"Nekouříš? Já myslela..",nenechal mě domluvit a se sebezapřením řekl :"Claire. Záleží mi na ní mnohem více,než na nikotinovém potěšení,víš?".
"Chápu. Tak si někam půjdem sednout?",zeptala jsem se nervózně.
"Jasně,někam tě dovedu.",řekl přátelsky a mlčky jsme došli na místo.

"Je to tu pěkné. No a nekuřácké,koukám. Tak to vidiš!" , pokusila jsem se o upřímný úsměv.
"Pokušení pak bude menší,vždyt to znáš."
Vymrzlá jsem se dopotácela na dámy,kde jsem jen dlouze vystávala před zrcadlem a nacházela asi milion slov,pro kritiku sebe sama. Nakonec jsem si uhrábla vlasy,přejela jsem si rty rudou rtěnkou a vrátila se ke stolu.
"Sluší ti to Carrie. Víš že mi hrozně chybíš?" ,prohodil taktně.
Nevěděla jsem,co na to říct,tak jsem jen přihmouřila oči a usmála se.
"Jak se máte s Claire?"
"To víš,jednou je to z kopce,jednou naopak.",hlasitě se zasmál a dodal: "Občas se cítím jako pes,ale přesto milovaný."
"Takže fajn,říkáš?" ,měla jsem chuť vpálit mu,aby jednou neskončil zavřený v útulku s hlubokými šrámy.

Když jsme se loučili,cítila jsem zvláštní napětí mezi námi. Jakobychom se neznali příliš dlouho.
"Už fakt musím jít,ale rád jsem tě viděl! A víš co... ? Stav se na mojí oslavu,bude tam i naše stará parta,jestli si pamatuješ. Třeba Louise se Samem,pořád jsou spolu."
"Přijdu ráda Tobe. Děkuju!",vlepila jsem mu přátelskou pusu na tvář.

Povídka

20. listopadu 2013 v 21:28 | Agie*
"Je snad slepý!",říkala jsem si ve chvíli,kdy opět políbil svou malou mrchu Claire a upřímně se na ní usmál.
Asi první,co vás napadne ohledně věty,která se v mé hlavě opakuje pořád dokola,je,že se považuji za krásnější,než je sama Claire. Ne. Ona je krásná,krásnější než kdokoli koho potkáte v snobských čtvrtích a velkoměstech. Je vysoká,pihatá,má světlé vlasy po ramena, které na sluníčku mění odstín do zrzava-barva muži tolik milována. Má krásné oči,v neposlední řadě. Přesto,že její vnějšek je takřka dokonalý,uvnitř její duše je pusto. Žádné city,ani láska. Pouze zkaženost,faleš a sobectví.

V objetí se procházeli zasněženou cestou, podél zamrzlé studánky a starého domku. Věděla jsem,že ji miluje a v nejbližší době milovat nepřestane,ale ničilo mě vědomí,že tolik lásky vkládá do nesprávné osoby bez srdce. Nenáviděla jsem ho za to,někdy jsem měla pocit,že přes mou lásku k němu přerůstá zloba a vztek. Zrychlila jsem,abych mohla projít kolem nich,prohlédnout si je a příjemně pozdravit-nic víc. Už chybělo jen pár krůčků,ale Toby se najednou otočil-jakoby vycítil mou přítomnost.
"Jeee,ahoj! Kde se tu bereš Carrie?",prohodil takové klišé.
"Jste to vy?",objala jsem Tobyho (znám ho už od dětství,tak mi to ani nepřijde divné). "Čau Claire,máš krásný kabát.",konstatovala jsem suše. Ona dobře věděla,že jí znám. Že jí vidím do duše jak nikdo jiný. Byla jsem si dokonce jistá,že jí kabát koupil nějaký z jejich úletů.
"Děkuju,seš pozorná."
"No nic,spěchám domů,tak se mějte a ať jste spokojení! Jo a Tobe,slib mi,že zajdeme na kafe-bývala to taková naše denní rutina.",prohodila jsem.
"Dík a platí. Pozdravuj doma,jo?"
Usmála jsem se a zabořila oči opět do země. Sledovala jsem své válenky,obalené sněhem,jak se trápí a trápí. Cítila jsem se hrozně,jak idiot. S jistotou jsem ale věděla,že ho stále miluju.

Život

20. listopadu 2013 v 15:20 | Agie*
Zuřivost mnou proudí o stošest. V poslední době mě dokáže opravdu naštvat jakýkoli náznak provokace,vytýkání,vlastně mě dokáže naštvat cokoli,kdokoli. Je to jakobych dokázala na světě vnímat jen to špatné,bolestivé a radosti přehlížet. I přes to,že si to uvědomuju,nedokážu to ovlivnit,změnit,ztlumit. Zkrátka mě svět teď možná už nevidí jako hodnou,vždy milou slečnu,co si nechá věčně srát na hlavu a jakékoli záležitosti a problémy ráda,bez keců vyřeší za vás. Spíš působím výbušně a občas mi připadá,že kolem mě lidi chodí po špičkách,abych náhodou neměla nějakou připomínku,abych se netvářila otráveně. Vždyt já to tak nechci. Přetvářka pro mě vždy byla hračka-taková neodmyslitelná jednoduchost,nutná k žití.
"Zmůžeš největšího nepřítele, ovládneš-li vlastní hněv."
angry, bitch, bitches, calm
Abych si ale pořád nestěžovala,sdělím vám něco z mého aktuálního života. Kromě toho,že se v poslední době chovám naprosto nemožně zažívám i pozitiva. Zejména co se týče studia a mé praxe. Ve škole mám prospěch v lepším průměru,jdou mi jazyky,často najdu i něco,co si ráda poslechnu a přiučím se. Zkrátka už to není jen nutné zlo. Na praxi jsem maximálně spokojená, nenudíme se,máme nabitý program,pořád se dozvídáme něco nového. V poslední době cvičíme masáže(ať už zad,obličeje,dekoltu,nebo šíje),líčíme se,máme pedikúru a všichni jsme natěšené na předvánoční kurzy. Se školou jsem zkrátka spokojená. Problém mi dělá jen společnost a mé soužití s ní.
Jsem dva měsíce ve vztahu. Pro mě je to neuvěřitelný rekord,vždy jsem chtěla být spíš sama,mít své souromí,svůj klid a hlavně svobodu a teď se vážu. Vždyt sama nevím,jestli to vůbec chci. Nechci nekoho zbytečně tahat za nos,je to tak bezohledné. . Prostě ještě vydržím a uvidím,co se bude dít,jestli třeba vážně budu chtít být vázaná s někým,kdo mě ani nedokáže pořádně vyslechnout,pořád by chtěl mít slovo,s někým kdo by chtěl být pořád jen zalezlý v posteli se zataženými žaluziemi!
LP v poslední době nemůžu vypustit z hlavy. A tak jsem si samozřejmě nemhola odpustit něco pěkného od nich.
Tak se mějte tak,jak si to jen představujete-nejlíp a těšte se na svátky tak jako jáUsmívající se.
A abych nezapoměla. JAK SE MÁTE VY?
Agie*

Confusion

4. listopadu 2013 v 20:24 | Agie*
Dovolte mi,abych si položila zapeklitou otázka. A jak vlastně zní ?

Co vlastně chci?
Odpověď neznám. Myslím,že ani správná neexistuje,teda alespoň pro tak komplikované lidi,jako jsem já.
confusion, laugh, everything, moment, happens
Jaké mám mít priority? Co bych měla chtít pro sebe samou?
Být nerozhodná je snad ta nejhorší vlastnost,která mě v tuto chvíli napadá. Moment,ještě je tu zmatenost.
Eh. Copak jste se tak nikdy necítili? Nerozhodný
Vím,že jsem extrémně stručná,ale já to snad ani jinak neumím. Děkuji za pochopení.

Jak se máte všechny?
Agie*



Liebster Award Tag.

3. listopadu 2013 v 14:24 | Agie*

K tomuto tagu jsem byla nominovaná mojí milovanou Matryoshkou. Byla jsem překvapená,protože jsem mé oblíbené blogerky a blog jako takový viditelně zanedbávala a i přes snahu udržet kontakt s blízkými si myslím,že to tam uplně nevyšlo. Každopádně jdu do toho a děkuju!:-)

Nutná pravidla

  • Napsat o sobě 10 faktů
  • Odpovím na položené otázky
  • Vymyslím 10 otázek,které následně položím pěti libovolným blogerkám.
  • Těm které si zvolím to oznámím.
10 věcí,které na sebe prozradím

1) Jsem zoufalý člověk. Nevím co se životem,což je podle mě až závratně zoufalé.
2) Myslím,že nikdy nedokážu být spokojená a šťastná. Přemýšlím,jestli jsem až natolik vybíravý člověk?
3)Mojí oblíbenou kapelou je MACHINE HEAD,mnohými naprosto neznámá kapela. To je podle mě velká chyba. Problémem asi bude,že se jedná o metal.
4)Teprve mi bude 17 a začínám mít strach z plnoletosti,ze života a z následné smrti. Ok,that´s fuck´n wierd.
5)Mám šílenou rodinou minulost,přítomnost i budoucnost. Rodinu ale přesto miluji!!!
6)Už po měsíc mám oporu,výborného kluka,ale mám pocit,že ho nemiluju. Mám ho ráda,vážím si ho,jsem mu vděčná. Ale vím,že láska vypadá jinak. On by si ji zasloužil!
7)Studuji obor,který mě moc neříká jen kvůli své rodině.
8)Potřebuji se připít,abych byla komunikativní a tak nějak "v pohodě" !
9)Nedokážu prosadit svůj názor a ano,těžko se mi říká ne.
1o)Mé oblíbené seriály : TVD,american horror story,sex ve městě,dexter.

Odpovědi na otázky od Milované

1. Máš nějakého smajlíka, kterého pořád zneužíváš? (v článcích /fuck skloňování/, chatu, emailech...)
2. Učíš se rád/a jazyky? Souhlasíš s rčením, že "kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem"?
3. Chceš se v budoucnu přestěhovat do nějaké jiné země? Pokud ano, proč?
4. Co se podle tebe děje s člověkem po smrti? Věříš, že existuje něco jako "duše"?
5. Zabil/a bys, kdyby ti to zachránilo život?
6. Představ si, že zbývá jedna jediná hodina do světové apokalypsy. Co bys za ni chtěl/a stihnout, udělat, napravit?
7. Máš raději fixy nebo pastelky?
8. Jsi spokojen/á se svým jménem? Pokud ne, jak byses chtěl jmenovat? /fuck skloňování podruhé/
9. Jaký je tvůj nejoblíbenější předmět ve škole? Proč?
10. Provinil/a ses někdy takovým způsobem, že ti vážně chtělo propadnout do země?
1. Nad odpovědí přemýšlím jak idiot. Nepřijde mi,že bych nějaký zneužívala takhle v článcích,nebo na sítích. Spíš mám takový pocit,že v reálu často používám takový ten křečovitě svůdný úsměv,který zabere jen na málokoho. No a v chatu používám smajlík (:-P) často k tomu,abych vytočila,když už toho nejsem schopná ve skutečnosti:-D.
2. Jazyky mám ráda,ale nemám možnost přiučit se těm,kterým bych chtěla. Ale angličtinu miluju. Chtěla bych mluvit francouzky,je to asi sen. Zatím ale není možnost žádných kurzů. Rčení? No at mluvím kterýmkoli jazykem,jsem pořád stejně paličatá. Ale myslím,že z člověka jazyk dokáže udělat pořádného elegána.
3. Ale to si piš že ano. Jako téměř každý podle mě. Má vysněná země,můj vysněný domov je Irsko. Irsko-protože tam bydlí můj pokrevní táta a inspiruje mě tím? Nebo proto,že tam je tak krásně? To už si vyber:-). Myslím,že je to ale neuskutečnitelné.
4. Nojo,říká se,že odhchází pouze tělo,duše zůstává. Popravdě,nevím. Každý se to jednou dozvíme,stačí zůstat trpělivá.
5. Ano,mám pocit,že i takový kus sobeckosti v sobě ukrývám. Je to přirozený pud sebezáchovy,ne?
6. Poslední hodina? Úplně jsem pocítila jak mnou prochází paranoia. Myslím,že bych poděkovala své rodině,kterou prostě miluji nadevše,vždy pro mě byla přednější než přátelé,i když jsem to možná nikdy nedala dostatečně najevo. Pak bych chtěla říct své "miluji tě" tomu,ke komu to doopravdy cítím(samozřejmě bych si vyžádala odpověd!). Bylo by toho hodně,myslím že by to ve skutečnosti nebylo možné stihnout během hodiny,takže bych zemřela..ehm,nespokojená?
7. Tužku. Ale abych neodbočovala od otázky,tak rozhodně pastelku:-).
8. Nikdy jsem nebyla se svým jménem spokojená,ale neměnila bych ho už kvůli tomu,že mé jméno si vyžádali milovaní "rodičové". Valerie je krásné jméno,tak třeba pro mou dcerku!
9. Samozřejmě výtvarka,dále angličtina a zdravověda. Oblíbení učitelé,pocit z toho,že umění,jazyky a zdraví pro mě mají nějaký smysl,dobré známky.
10 Když jsem upřednostnovala někoho,kdo si to nezaslouží před někým,kdo opravdu stojí za to. To je opravdová ostuda.

You´re stronger than you think ! ))