I´m not single,and I´m not taken.I´m simply no reserve for the one who really deserves my heart.
Life is a story,told by an idiot ^^

Červenec 2013

Break

12. července 2013 v 16:47 | Agie*
Chtěla jsem se rozloučit,dlouho se tu z důvodu prázdninového programu neukážu. Zítra jedem s rodinou(vypadnu z realityyy),o týden později s M.(zase do ní spadnu) na chatu. Prosím,držte mi palce,ať to neposeru. Napíšu,jak všechno dopadlo.
Dneska večer se M. i "můj" frajer staví na cigáro,rozloučit se,tak se plánuju nějak upravit-abych k něčemu vypadala. Těším se na oba. Jeho jsem neviděla od začátku prázdnin,tak budu ráda,že na něj budu moci ukázat kukadla. A ať si na mě zkusí nějakou připomínku,nemám na to nejmenší náladu!
Musím balit a pomáhat s nákupy,abychom zítra nemuseli moc brzo vstávat.
Užívejte si prázdniny co nejvíce to jde,nepropijte je celé a mějte dobrou náladu.
V srpnu,aaadios.
beach, summer, sun, sunglasses
Agie*

Smrt je jen vysvobozením ze šílenctví.

8. července 2013 v 18:53 | Agie*
Procházela jsem se letní krajinou s cigaretou v ruce-celá v černém. Šaty mi sahaly těsně pod kolena,byli volné a pohodlné,ačkoli na někoho mohli působit příliš depresivně. Mé dlouhé,vlnité vlasy zcela ovládal horký vítr. Na nose jsem měla tmavé sluneční brýle a vrávorala jsem na lodičkách téže barvy. Posadila jsem se na nejbližší lavičku v odlehlém parčíku,původně za záminkou unavených nohou,jakmile si ke mně ale přisedl můj kamarád,přimyslela jsem si jiný důvod.
"Co tu sedíš tak sama? Skoro bych se tě bál!",řekl se smíchem na tváři.
"Čekám tu na tebe,co přeci jiného!",vyhrkla jsem a přeskočil mi hlas.
"Můžu se tě zeptat,",zeptal se opatrně,"proč vypadáš,"jako kdyby ses právě vrátila z pohřbu?",dodal hlasitěji.
"Právě si to řekl,vrátila jsem se z pohřbu!",zalhala jsem a snažila se zachovat co nejdramatičtější tón hlasu.
"Kurva,promiň. Teda ,nechtěl jsem tak sprostě. To jsem nevěděl. Co se stalo? " ,otázal se zastrašeně.
"Strejda,však víš jak to bývá. Napiješ se,vlezeš za volant a posereš to" , najednou jsem si uvědomila,že se doupouštím něčeho neodpustitelného. Rouhám se. Přivolávám něco strašného,něco,čeho se každý bojí. Přivolávám smrt.
Tiše jsem si promnula oči a přemýšlela,jak rychle uuprchnout z této situace.
"To mě mrzí. Upřímnou soustrast." ,oznámil tiše.
"Jo díky. Musím už jít."

almighty, clouds, creative , cross

Pocházím z věřící rodiny. Oddáváme se Bohu a Bůh nás za to činí šťastnými-teda to alespoň vždy tvrdila máma.
Proto ve chvíli,kdy jsem přišla domů,zalezla jsem do pokoje,klekla si a omlouvala se za své činy. Plakala jsem,věděla jsem,že se zlobí.

O pár dní později přišla zpráva o strýcově smrti. Teta,ta pozůstala mu nechala vrýt na náhrobek jeho oblíbený citát "Smrt je jen vysvobozením ze šílenctví",ač to zní pesimisticky,on miloval život. Nedivila jsem se,že se něco takového stalo,věděla jsem,že to přijde. Věděla jsem,že mi neodpustí. Ten zasranej,nevděčnej Bůh mi neodpustil ani přesto,že jsem mu byla oddána celý svůj život,zpovídala jsem se ze všech zlých činů,činila jsem to,co on chtěl.Stačilo jednou šlápnout nesprávně a hned toho využil. Bůh není ani zdaleka tak dobrý,jak si myslíte.

Čas od času si člověk musí odpočinout od nicnedělání.

6. července 2013 v 20:24 | Agie*
Vítám Vás po tak dlooouhé době!
Ano,je to dlouho,co jsem se neozvala,omlouvám se,ale zároveň mám myslím dostatečnou výmluvu. Byla jsem odříznutá od světa,tedy přeháním,jen od veškeré techniky a civilizace. Nevěděla jsem,jestli to zvládnu. Jestli budu schopná sžít se po této době s takovou společností-takovou,od které jsem se tolik odcizila. Nechtělo se mi,ale teď jsem vdečná,za tyhle nové zážitky. Tahle společnost,ty děti,prostředí,čistota,dostatek práce a dobrý nálady-to vše mě neuvěřitelně nabilo energií.
Mluvím o tom jak o nějaké svatyni,otázkou tedy je,kde jsou byla první týden prázdnin!:D Na táboře,tam kde jsou dny krátké a noci dlouhé. Kde zní každý večer ten sladký zvuk kytárky,zpěvu a kde se rozléhá smích spkojených,ale unavených dětí.
Počasí bylo chladné,ale mohlo být hůř. Nepršelo,bouřky nás obešly obloukem,nikomu se nic vážného nestalo,nikdo si nadměrně nestěžoval. Všichni byli šťastní-nebo se tak alespoň tvářili. Když byli šťastní ostatní,byla jsem šťastná i já.
Bylo skvělé odtrhnout se od reality,stereotypu,té divné společnosti,která mě ztrhuje ke dnu.
Člověk si prostě čas od času musí odpočnout od nicnedělání- a to,myslím si vyšlo.
Jsem ráda,že jsou prázdniny. Vídám se jen s těmi,které mám opravdu ráda,kteří mi (snad) v nečem rozumí,rádi se se mnou zasmějí,popijí se mnou a užívají si. Nemusím se tolik přetvařovat,nemusím se každý den malovat a oblíkat podle toho,jak se to lidem líbí,nemusím dělat nic "extra".
Za týden pojedeme na dovolenou s rodinou,což mě opět vytáhne z té pitomé reality a pak už přijde týdenní pobyt s M. a s ním-ten obávaný. Zvládnu to,co mi zbývá,ale myslím,že to nebude ani zdaleka tak světové,jaké si to všichni z nás představují.
bon fire, camp, fire, indie
Nejkrásnější večery u táboráku,hřejícího ohně s lidmi,kteří se dělí o své zážitky,na nic si nehrajou.

Jak si zatím užíváte prázdniny vy? Doufám,že prožíváte hezké léto,v té nejlepší atmosféře s lidmi,které protě potřebujete a s rodinou,která potřebuje vás a že nesedíte jen doma,u počítače a občas taky vypadnete ven-někam,kde se odpoutáte od všech problémů-tak to je nejlepší.

Agie*

You´re stronger than you think ! ))