I´m not single,and I´m not taken.I´m simply no reserve for the one who really deserves my heart.
Life is a story,told by an idiot ^^

Červen 2013

Hořkost smrti

21. června 2013 v 18:01 | Agie*
Byl sluneční den. Pro jiného bezchybný den- opalování,grilování,smích a voda. Pro mě jen pach,pot a utrpení. Zajímavé,že já,jakožto člověk ostatními považován za normálního, který by si měl užívat života, jen trpím. Koukám z okna a chce se mi plakat,ne proto,že mi snad vadí teplo,spíše proto,že nemám sílu si užívat,jako ostatní. Kéž bych měl.
Držím v ruce žiletku,tu kterou si už roky kurvím život a najednou si uvědomuji,že to jde i lehčeji. Musím sehnat prášky. Velké množství prášků- dost nato,abych v poklidu zemřel. Smrt jsem si představoval jinak.
Po nekonečném procesu jsem konečně sehnal dostatečné množství pilulek, nikdo netuší. Mám přece poruchu spánku,ano,tak to mi přesně uvěřila mladá lékarnice-docela pěkná,která si to možná bude dosmrti vyčítat,ale co..nemohu se celý život ohlížet na ostatní. Možná o ní napíšu pár řádku v mém rozlučném dopise, snad ji to utěší a nebude trpět ještě víc.
Přemýšlím. Které místo je pro moji smrt jako stvořené?
Tam,nad lesy,stačí projít kolem chladné jeskyně a starého dubu,projdu mítinou a pak už uvidím světlo a krásný,květinami obrostlý palouk.
Už musím jít,aby mě nikdo nezastavil. Asi nejdůležitější slova v mém dopisu jsou "Omlouvám se". Odcházím se starou igelitkou plnou nějakých prášků,údajně na spaní,s čistou hlavou. Pročítám si krabičku na které je červeným písmem jen tak pro jistotu napsáno "Varování! Neberte větší množstí,než je uvedeno v návodu uvnitř krabičky.".
"To víš,že jo!",šklebím se.
Položím své tělo do květin a chvíli si užívám té krásné přírody,ano,po té se mi bude stýskat,ale třeba mají v pekle taky nějaké. Vysipu si veškeré pilule do dlaně a při pomyšlení,že je plánuji pro jistotu požít všechny,se mi chce zvracet. Určitě mají tak hořkou chuť. Přehazuji se z dlaně do dlaně a připadám si jak nějaký narkoman z filmu.
Zvedám se,abych se pořádně nadechnul a z plna hrdla ze sebe vydám "Život stojí za hovno!". Hned ale lituji,co když mě někdo půjde hledat? Polikám prášek po prášku,spěchám,jako nikdy. Nikomu se nesmí podařit zachránit mě.
Nejdříve se cítím normálně-panikařím,že si pro mě smrt nedojde. Záhy se mi ale dělá ukrutně špatně,koukám do slunce,aby to bylo rychlejší. Začínám vidět vše rozmazané,snažím se udržet na nohách,ale už nemám síly. Padám prudce na zem. Přichází strach. Co když smrtí nic nevyřeším? Co když se budu cítit ještě hůře?
Špatně dýchám-umírám. Z úst mi teče pramínek slin,kroutím se bolestí,chce se mi zvracet,ale nemohu-přežil bych.
Vnímám spíše zvuky,než samotný obraz přírody.
Smrt,ona přichází.
Chce mě.
Podává mi ruku.
Svádí mě.
Svedla mě.
Lhala. Slibovala,že mi bude dobře,ale kolem mě je jen tma. Tma,ve které trpí většina z nás,kteří si dobrovolně vzali život. Máme to brát jako trest. Je to horší,než život-měl jsem ho milovat.

Když už nevíš,co dál.

20. června 2013 v 17:02 | Agie*
  • Chtěla bych žít na Hawaji,v Irsku,v jakémkoli koutě světa,hlavně pryč od všech těch sraček- od lidí,které tak nenávidím,ale snažím se s nimi z nutnosti vycházet,od lží a pomluv,od všeho toho špatného. Chci být pryč.Bože,kdo to čte,musí si říkat,kdo asi jsem. Jaká sketa,pesimistka,že nedokážu nic vidět z té lepší stránky. Mýlíte se. Dokážu se smát-i upřímně,dokážu si užívat života,ale nikdy nedokážu prožívat ten KRÁSNÝ život dlouho. Prostě vyčerpám svou dávku štěstí a čau. Zase je vše tmavé.
  • To teplo mi zabraňuje myslet racionálně. Místo školy jsme dnes šli na koupák,proto v tuhle dobu sedím doma,píšu článek o hovně a neopaluji se u vody. Mám toho dost,chce se mi spát a blejt zároveň,ale nesmím si stěžovat. Na tohle počasí jsem se tak moc těšila☺.
  • Stahuji Rváčův deník ,je to sice starší film,ale o drogách a o tom,jak tě mohou zničit(hraje tam všemi milovaný Leonardo DiCaprio). Ten film jsem našla přes jednu výbornou písničku,kterou pořád a pořád pouštím dokola.
Leo, actor, b&w, beautiful
  • Tento týden jsem ani jednou neviděla kluka,kterého tolik miluju. Rve to srdce,ale zároveň mi to otevírá oči. Nemůžeš chtít někoho,kdo tě nemiluje,nevidí tě tak,jak ty jeho. On má někoho pro koho má smysl žít,někoho takového si musíš taky najít,ale ne jeho. Nemůžeš se plést do života dvoum zamilovaným lidem,kteří se milují. Proč se o tom vůbec bavím-nemá to doprdele ani nejmenší smysl.
  • Nemám cigarety a momentálně ani penízky,začínám být opravdu nasraná,upocená a bez chuti na cokoli !!! Jednu bych si dala a šla sepsat nějakou smysluplnou povídku, ale počkám.
  • LOVE U,GUYS.

Hannibal

18. června 2013 v 19:52 | Agie*
Serial,ktery plne doporucuji. Kdo ma rad krev,psychouse,temnotu,chlapy a napětí,určitě si najde své! Serial je inspirován filmem,který jistě znáte (Mlčení jehňátek)
(56) Coups de cœur | Tumblr
I wanna see your better side.
Hannibal- zkuste se mrknout . Takovehle serialy jsou duvod,proc tyhle dva herce tolik miluju!

Epilog

18. června 2013 v 16:21 | Agie*
Snažila jsem se,opravdu jsem se snažila. Každým dnem jsem ale poznávala nové a nové důvody,proč vše skončit. Důvody,které mě vedly k pokušení políbit padlého anděla-toho,který mě vezme s sebou do ráje,nebo mě v horším případě nechá,smažit se tam dole-v pekle. Odvede mě ale z tohoto šílenství kolem nás-je tu tolik lží,pomluv,přetvářky,faleše a zasrané bezcitnosti. Nenávidím život. Nenávidím ho více,než pavouky,kobylky,červy nebo kopr a mořské plody. Chci zemřít a vím,že mě necháte jít.Nechci žít-nevyrovnaná,plachá,bledá,bez života-bez duše s nesplněnými touhami a sny.

Omlouvám se všem,co věřili,že to překonám,všem,kteří věřili ve mě samotnou a měli mě rádi,ale vím,že jste silní a že to překonáte. Že vás smrt mladé holky nijak nezasáhne,možná budete vzpomínat-dny,nebo měsíce,ale pak půjdete dál-s úsměvem na tváři hledat "zakázané ovoce",po kterém jsem tak moc toužila. Bylo pro mě vždy nedosažitelné.
Co pro mě vlastně pojem "zakázané ovoce" znamená? Nejsem si jistá,myslím si,že to nemá specifický a pravdivý popis,myslím si,že pod tímto pojmem si každý představuje něco jiného. Pro mě to bylo něco,co je třeba objevit,abychom našli smysl života(nebo smrti?). Něco,co má tak nehořklou,ale přeci k smrti dobrou chuť.
Mluvím od věci,dělám to často-takovou mě znáte. To na mě nenávidíte,nebo se snad mýlím? Když se zeptáte na mé pocity a podíváte se mi s očekáváním do očí,změním téma-bavím se klidně o počasí,jídle,vodě,nebo klidně o houbách. Jen proboha ne o mých šílených představách a o tom,co se mi odehrává v hlavě.
Proto jsem se rozhodla,že pro dnešní-výjimečný den vám povím,proč všechna ta tajemství,výkyvy nálad,slzy a prázdnota.

Znáte ten pocit,kdy se cítíte úplně sama? Kdy vás nic nebaví a přežíváte ze dne na den stereotypem-jako na kolotoči? Každý den vidíte ty samé věci,lidi,úsměvy,slyšíte ty samé pozdravy,jíte to samé,kouříte aby se náhadou nestalo,že vybuchnete přede všemi,najednou se ocitnete úplně sama-cítíte prázdnotu,strach a touhu zemřít. Brečíte,dokud nepřijde někdo,před kým nechcete ukázat své slabiny,zmalujete se jako kurva ,smějete se s cigaretou v držce a s duší v prdeli,ale nikdo nic nepozná. Nikdo neví,jak se ve skutečnosti cítíte. Že toužíte po klidu. Spíše po klidné smrti.
Miluji-tak zbytečně,naivně a dětinsky. Miluju tak,jak jsem to nikdy předtím nedokázala,ale přesto nejsem schopná zvednout prdel a něco udělat. NIKDO TO NEVĚDĚL až doposud,kdy to píšu do posledního dopisu. Nemůžu napsat,po kom tam nesmyslně toužím,koho bych nejraději políbila a vzala ho sebou. Nemůžu dopustit,aby si někdo vyčítal,že jsem to vzdala-je to moje svobodné rozhodnutí,kterého možná jednou budu litovat,ale teď to je pro mě osvobození.

Neberte to tak vážně,jako já. Na něco takového nemám koule a svou rodinu mám ráda tolik,že bych jí něco takového neprovedla. Jen si vylívám svou náladu,bulim jako dítě,možná bez důvodu a poslouchám S-koreho.

Za všechno může teplo,můj (ne)přítel.

17. června 2013 v 22:18 | Agie*
PSÁNO 14.6./13
Jestli to dopadlo dobře? Ani ne.
Ano,jistě že odpoledne bylo plné smíchu se zfajčenou M. , na chvilku se mi podařilo zapomenout na to vše,co se kolem mě děje. Nejsem zdaleka jediná v téhle situaci,určitě nespočet lidí prožívá to stejné,nebo při nejmenším podobné jako já. Nejhorší na tom je ale ta přetvářka,pořád,pořád,pořád dokola ! Včera jsem zase vybuchla(můj hysterický záchvat part2),všechny emoce se ve mě otevřeli naráz a šli ven. Jela jsem na kole a zpívala jsem si dokola(nejspíš neskutečně falešně) nějaké zamilovaný texty,které mi lítaly z hlavy typu "miluji tě víc než si vůbec dokážeš představit" a brečela jsem,když projížděla auta,nenápadně jsem slopila hlavu.Aaah,jestli někdo můj hysterický záchvat postřehl,jsem ráda,že o tom nevím!:D A tak jsem se zfajčila a řekla si,že bude líp ! Po chvilce přemýšlení....
Mám nové zjištění. Nevím zdali dobré,nebo špatné,to nedokážu rozeznat. Zjistila jsem,že mi rozumí a nejspíš ví,co v danou chvíli cítím. Teda jak to vysvětlit.. Nějak jsme se všichni tři bavili(já,M. a on) a on z ničeho nic řekl docela divnou frázi,kterou bych já ze sebe nikdy nevydala. Řekl,že pěkný lidi se baví také jen s pěknýma,že je nesmysl bavit se s ošklivými,podíval se na mě a řekl,že jsem přeci taky pěkná. Koukla jsem se na něho trochu vyčítavím pohledem,ale pak jsem se zasmála. Odpověděl : " No fakt! Musíš se podívat do zrcadla a říct,JSEM PĚKNÁ,řekni to." V tu chvíli jsem vypadala jak pitomec,a řekla jsem s obličejem,který spolehlivě vyjadřoval opak " Jsem pěkná! " .. "Taky mi to dřív nešlo",řekl a dodal "to se naučíš". Nemohla jsem ze sebe vydat vůbec nic,měla jsem skaženou náladu(když jsem si pak vše přebrala,uvědomila jsem si,že to,co řekl nebylo vlastně vůbec hrozné a že to je další důvod,milovat ho).Možná že ví,jak jsem na tom se sebevědomím a snaží se mě podpořit! :-)

PSÁNO 17.6./13
Z výletu jsem si odnesla je šílenou ospalost,kašel,bolest v krku,ale žádný pořádný zážitek!

M. odjela a já zoufale doufám,že ho alespoň JEDINKRÁT tento týden potkám a budu si s nim moc v klidu popovídat!!!

Miluju ho!!!

Hrozně jím,je to ze stresu?

Bojím se,že se prozradím a M. nebo on na můj blog nakonec přijdou,ironií je,že si myslím,že jsou na to oba dva moc hloupý ( právě teď si to jsitě pročítají a plánují si,jak mě podříznou).

Byla jsem na koupališti.

Tento víkend se nechutně ztřískám na počest toho,že žiju(zatím,že?)!

Kupuji si nové oblečení a mám radost z přicházejícího léta i když s kapesníkem u frňáku.

Kouřím i když mi to na tom slunci nechutná.

Závidím všem a vše.

Chci být šťastná.
Chci žít jinak.

A teď se jdu dívat na vylomeniny. Proč píšu jak retard? Jsem asi divná,ale nemám náladu.

Vybočení

11. června 2013 v 16:37 | Agie*
No,po spoustě nudných dní snad přijde něco výjimečného jiného. Ve čtvrtek jedem na školní výlet(takový nijaký,nestojí to za rozepisování) do všedního kraje. Každopádně z technických důvodů zítra budu spát u M.,abych se měla jak dostat na ten proslulý výlet. Ehm. Mám se těšit,nebo bát? O_o
Přeci jen,uvidím mého jejího milovaného,budu s ním mluvit a třeba se i smát a... třeba mě taky vytočí,jako ostatně vždy. Jsme na tom tak špatně,že i tohle na něm už dávno miluji. Tak uvidíme,jak to dopadne,dnes půjdu koupit melounovou vodečku a vezmu od ségry gram hulení a třeba budem schopné si to užít(ale nejradši bych opila i zhulila jeho,odtáhla ho pryč a všechno bych mu řekla-pak bych doufala,že si nebude vzpomínat).
Dobrá zprává je,že teď se ve škole už jen flákáme,konečně nám už necpou žádné písemky,špatná zpráva je ta,že do školy chodíme vlastně úplně zbytečně (dafuq).
Vyndávám můj dříve tak vytoužený tunel. Omrzel mě,nebaví mě a už se mi ani nelíbí a tak o víkendu ouško pořádně vyčistím a přes noc bude vše v pohodě. Pak si nechám prostřelit třetí dirku(druhá mi ještě nezarostla,jak jsem včera s potěšením zjistila:D).

Tak se asi půjdu zabrat do čtení mého oblibeného časopisu - jehož značku samozřejmě nebudu zveřejňoat,abych náhodou nedělala reklamu!
Jo a ještě něco. Teď o víkendu jsem koukala na pro mě dost zajímavý film - Adamova jablka. Hraje v tom jeden z mých nejoblíbenějších herců(Mads Mikkelsen) - jako vždy hraje psychouše. Film je s takovou křesťanskou,nebo naopak nekřesťanskou tématikou. Při jedné scéně jsem se u filmu ze srdce zasmála a při poslední půl hodině jsem bulela jak děcko(protože se mi po dlouhé době povedlo koukat na film v úplném souromí,mohla jsem si to dovolit bez ostychu).
Tak čiao.

facts

7. června 2013 v 20:29 | Agie*
Tak jsem se rozhodla,že zveřejním něco pro ty,které nemají ani tušení o tom,kdo vlastně jsem a jaké mám vlastnosti. Není to nijak seřezené podle důležitosti,ale v šestnácti bodech(hahah můj věk) jsem smrsklá já i mé zlozvyky.
  • je mi 16 let
  • miluju svou kočku! je to něco jako pro většinu z vás pes
  • poslouchám (nejen) metal a rock
  • kouřím (modré L&M)
  • mám zlozvyky,které se stydím říct i vám
  • miluju kluka mé dobré kamarádky,on mě ne
  • ráda čtu
  • jediné,co mám na sobě ráda jsou mé oči,někdy vlasy a nehty
  • žiju monologem
  • nenávidím stereotyp,který ostatně prožívám
  • lžu, přetvařuju se, ale stále se (skoro) všem zdám být milá
  • mám radši přírodu,než nějaká špinavá velkoměsta (pro příklad bych raději žila v Irsku,nebo na Zélandě,než v NY)
  • nebaví mě škola,kterou studuji(nechci pro sebe takovou budoucnost,kterou by pro mě chtěla mamka)
  • ráda jím - ve velkém množství i nezdravě,ale nedaří se mi ztloustnout(věřte,že bych chtěla)
  • bavím se černým humorem
  • jsem uzavřenější(vůči lidem,kteří jsou ke mě otevřenější)
Jste mi v něčem podobné ?
moliere, text, typography, vice, virtue
#Dávám přednost zajímavým zlozvykům,před počestností.
Moliere

Klid.

6. června 2013 v 20:05 | Agie*
Tak dnes se nevalím s žádnými novinkami. Cítím se docela vyrovnaná,dlouho jsem ho neviděla( naposledy nějak na začátku týdne,kdy byl oháknutej v kvádru a tvrdil,že se jde s M. ženit-hahah.) . Nechávám tomu tedy volný průběh.
Co bych vám mohla říct.. No,čtu teď novou knihu od Paula Coelho - Veronika se rozhodla zemřít a doporučuji ) . Smutné,docela psycho,ale přeci ve vás něco ty řádky zanechají. Musím se učit,učit,učit. Taky to u vás na střední/základce dělají tak pitomě,že vám všechny písemky sesypou na konec roku!? Zítra 3 písemky,co víc si přát! facepalm
Dnes odpoledne se udělalo krásně,tak nemám náladu nijak zvlášť depresivní. Není nic lepšího,než si sednou před dům,na schody aby na vás svítilo příjemně sluníčko a pokuřovat si. Vyvolává to ve mně takový ten pocit - tři týdny a jsou prázdniny!!! Koupaliště,akce,dobrá nálada,sluníčko,grilovačky,smích!(doufám)
No,opravdu jsem ze sebe vymáčkla vše co jsem mohla a teď si jdu "ukuchtit" takovou tu dobroku(mozzarelka,bazalka,oliváč)!
basil, bread, bruschetta, caprese, caprese salad, diet
Pak se chystám učit,přemlouvat maminu na pouť,spát.
JAK SE MÁTE? ☺
Agie*

Zlomené srdce

3. června 2013 v 20:44 | Agie*
Podíval se jí do očí a zhluboka se nadechl,aby mohl vyslovit,co měl v té chvíli na srdci.
"Miluješ mě?",zeptal se s myšlenkami někde v prázdnu,ale odpovědi se nedočkal.
Otočila se s výrazem,jakoby hledala,komu tu otázku vlastně pokládal. Sklopil pohled a ona konečně pochopila.
"Prosím... nedělej ze mě blbce",
"Prosimtě. Nejsi jediný na světě,všechno se netočí jen kolem tebe. A ne,nemiluji."
Chlapec ač nenáviděl násilí a zvláště na ženách,měl chuť jí v tu chvíli vrazit. Ona to vycítila a prudce se postavila na nohy,jakoby měla v úmyslu utéci.
"To není do hajzlu odpověď!",rozčílil se.
"NE,rozumíš?! Necítím k tobě vůbec nic!".
Konečně pochopil. Čekal jakoukoli odpověď,možná byl i smířený s tou negativní,ale zasáhlo ho to více,než by kdy čekal. Vždyť jí také miloval-z celého srdce. Vždy si říkal,že není jediná věc,kterou na ní nelze milovat a najednou měl tisíce důvodů,proč ji navždy zatratit a poslat do pekel. Ano, i takové byli jeho myšlenky.
Po dlouhé chvíli ticha,jen skoro naznatelného vydechování se ozval tichoučký,možná lítostivý hlas.
"Promiň.Fakt se omlouvám. Asi půjdu"
"Běž!",řekl a vyčítavě zvedl oči.
Odvrátila oči a odešla. To vše beze slov.
Věděl že už se nevrátí. Nedokázal si pomoci,ale přál ji jen to nejhorší. Musel se sakramentsky držet,aby nevypustil z úst prosté "smaž se v pekle!" ...

Záchvat paniky po mém.

2. června 2013 v 19:44 | Agie*
Zoufalý nadpis článku. Možná ne dost,abych vyjádřila ty pocity!
Občas se chovám vážně jako šílená( použít za sebou slova vážně a šílená asi není dobrý nápad,když nad tím tak uvažuju O.o) .
Musím vám popsat můj dnešní panický záchvat,nebo jak tomu mám říkat( připravte se,že se možná budete smát,brečet,nebo si pokládat otázku,zdali jsem psychicky v pořádku).

Vysávání,luxování,úklid,nebo jak tomu doma říkáte, ze srdce nenávidím,ale někdy musím překonat všechen můj odpor k této práci a pustit se do toho(stejně jako dnes).
Strčila jsem si mobil do kapsy slabého svetříku a vší silou sluchátka do uší a potopila se do říše špinavých koberců.
Broukala jsem si do rytmu,aby mi to lépe utíkalo,ale za chviličku mě čekala první překážka. Sušák! Jsem línej člověk,takže mě samozřejmě ani nenapadlo posbírat prádlo a hodit jej na manželskou postel(která má ovšem jednu polovinu trvale prázdnou) a sušák složit. Hledala jsem způsob jak prosvištět vysavačem pod sušákem bez zbytečných následků. To se ovšem nepovedlo(jak jinak). Vysavačem jsem podebrala nožku sušáku,který se spolu se mnou bezmocně svalil na zem,z kapsy se samozřejmě vykutálel můj milý telefonek a když jsem si konečně uvědomila,co se vlastně stalo,spatřila jsem na zemi baterku,která se vykutálela z mého milého mobilu. Ano,to je první bod,kde jsem bezmocně zaskřípala zubama(div mi nepraskly).
Z ložnice jsem přeběhla na chodbu a v poklidu si vychutnávala písničku od SCARS ON BRODWAY,následovala druhá překážka. Luxovala jsem asi tak zuřivě,že mi vypadla hlavice od vysavače a kutálela se po koberci. Škubla jsem sebou a sluchátka se mi po druhé vyrvali z uší. S úlevou jsem zjistila že baterka v mobilu drží. Stejně jsem se ale neubránila hlasitému, křečovitému vzdychání,které slyšela i má ségra z pokoje a přišla se mi zasmát.
Kupodivu záchod a zbytek chodby jsem doluxovala bez problému.
S odhodlaností jsem se vrhla na kuchyň a naší falešnou "plovoučku". Ano,to bylo kurva na nervy. Vysavač se přisával k podlaze,jako kdyby jí líbal a už se jí nikdy nechtěl vzdát,ale to jsem v klidu přešla,stejně jako když jsem rozjela nějaký kus tekutého blivajzu,který se rozjel po zemi rychlostí světla. Zlomový,třetí bod mě čekal až u kočičího koutu,který máme také v kuchyni. Nachází se tam záchodek se stelivem,miska na granule,na kapsičku a na vodu a vše je u sebe nacpané,jak kdybychom bydleli v nějaké garsonce. Ehm,opět se potvrdila má lenost. Sice jsem odsunula kočičí(smradlavý) záchod,ale na misky jsem ani nepomyslela a projela jsem mezi nimi vysávací trubkou a co jiného se mohlo stát,než aby se převrhla zelinkavá mistička s vodou? Mistička? Zkurvená miska! A to už jsem nevydržela a (prý hlasitě) jsem zařvala KURVAAA. Cítila jsem jak rudnu vztekem a jak se mi rosí čelo. Flákla jsem s vysavačem,došla jsem pro hadr,naplácla ho na mokrou louži a najednou jsem si se sluchátky v uších(machine head) všimla,že vedle stolu sotjí ségra a nevěřícně na mě čumí. Cítila jsem že rudnu víc a víc.
Otočila jsem se,rozběhla jsem se směrem do koupelny,zabouchla jsem a zamkla se,bezmocně se svalila na zem a začala jsem hystericky brečet,tak zalikavě,že mi ani nešlo přestat(a to vše stále za přítomnosti vyřvávajících machine headů v mých uších-neměla jsem ani tušení jak hlasitě řvu). Vylezla jsem na pračku,stoupla si a se slzami v očích jsem civěla z okna a přemýšlela nad všemi problémy,které momentálně cítím(nejsou to problémy s vysavačem). Tak doprdele. Je normálně že mě pitomej vysavač dovede až k takovému stavu?
Je normální že se chovám jako šílenec bez zábran?
Achhhhhhhh,nechte mě žít,hormonyyyyyyyyyyyyyyyy!

You´re stronger than you think ! ))