I´m not single,and I´m not taken.I´m simply no reserve for the one who really deserves my heart.
Life is a story,told by an idiot ^^

Nazýváme to láska.

10. prosince 2013 v 15:56 | Agie*
Popíjím si chladnoucí kávu a přemýšlím. Pořád dokola si pokládám ty samé otázky,nedokážu najít správné odpovědi. Připadám si neschopná,paranoidní,sobecká. Proč?
"Miluješ ho?"
počkej,koho vlastně?
"Přeci toho,který miluje tebe!"


TICHO

To je složitější.
"Jak složitější? Buď ho miluješ,nebo ne,žádné mezi neexistuje."
Máme zvláštní vztah. Chovám v hlavě zvláštní odpor,který jen tak nezmizí. Také cítím,jak mi žilami proudí vztek. No.. No a koukám po jiných-za to se mimochodem stydím.
"Tak miluješ?"
Ne.
"Potom to skonči. Není to sobecké samo o sobě,sobecký je počin,kdy ho necháš snít ve lži."
Sakra,vždyť víš že to není tak jednoduché. Jsi přeci ROZUM!
"Ano,jsem. Proto také radím,at to skončíš dříve,než bude pozdě. Nečekej,až budou pryč Vánoce,Velikonoce,nečekej ani na poprázdninový čas. Mohlo by se ti také stát,že by jsi se postavila před oltář,v honosných šatech a každičký známý by čekal na tvé ano,ale tobě by už jen to pomyšlení rvalo srdce z těla."
Dobře. Skončím to. Až budeme oba připraveni.
"Takový moment ale nenastane. Pochyby máte čas od času oba,ale načasování je odlišné."
Vždyť budou Vánoce.
"Holka,s tebou to bude začarovaný kruh."
.
.
.
"Muž se naučí milovat jen s jednou ženou. A s více ženami se jen naučí opovrhovat láskou."

Take carry,Agie*.
love, summer, no feelings, sad, quotes, vintage, black and white, inspiring, no pain
 

Schůzka

25. listopadu 2013 v 17:19 | Agie*
Toužila jsem po tom,abychom se setkali jen my dva. Tak moc jsem po tom toužila! A když už to přichází, celé mé tělo svírá obrovský strach a tréma.
Vždyť se známe už tak dlouho, bývali jsme přátelé na život a na smrt, dělali jsme spolu vše, co vás jen napadne. Tolik vzpomínek a zážitků nemám s nikým jiným. Snažím se vzpomenout si,kdy jsem k němu pocítila poprvé lásku-trochu jinou,než jsme oba očekávali. Je to už pár let a celou tu dobu jsem vše nechávala ve skrytu své duše. To byla ta chyba. Pamatuji si,že loni v létě,kdy vládla pozitivní nálada jsem měla chuť mu sdělit všechny své pocity. Zaváhala jsem a on mi představil svou milou Claire. Znala jsem ji z minulosti,nechtěla jsem mu kazit to nadšení a nechala jsem ho prožívat svou první lásku naplno. To byla druhá,zásadní chyba. Myslela jsem,že to bude jen takové krátkodobé potěšení,že se mu brzy dostane pravdy,ale ukázalo se,že každý najednou byl velkorysý a dopřával mu lásku zaslepenou lží.

"Carrie? Seš to ty!",prohodil nadšeným tónem.
"Tobee!",zrychlila jsem krok,abych se ho mohla dotknout,"děkuju,že jsi přišel!",objala jsem ho.
"Ale za co děkuješ? Já jsem hrozně rád,zavzpomínáme,jak jsme dříve milovali jahodový koktejl se sušenkami a u toho budeme popíjet pivko a dáme si utopence,co říkáš? Časy se mění!",usmál se.
"Nic lepšího jsi vymyslet nemohl!",opětovala jsem úsměv a vytáhla jsem z kapsy cigarety,zapálila si a nabídla jsem mu.
Zavrtěl hlavou.
"Nekouříš? Já myslela..",nenechal mě domluvit a se sebezapřením řekl :"Claire. Záleží mi na ní mnohem více,než na nikotinovém potěšení,víš?".
"Chápu. Tak si někam půjdem sednout?",zeptala jsem se nervózně.
"Jasně,někam tě dovedu.",řekl přátelsky a mlčky jsme došli na místo.

"Je to tu pěkné. No a nekuřácké,koukám. Tak to vidiš!" , pokusila jsem se o upřímný úsměv.
"Pokušení pak bude menší,vždyt to znáš."
Vymrzlá jsem se dopotácela na dámy,kde jsem jen dlouze vystávala před zrcadlem a nacházela asi milion slov,pro kritiku sebe sama. Nakonec jsem si uhrábla vlasy,přejela jsem si rty rudou rtěnkou a vrátila se ke stolu.
"Sluší ti to Carrie. Víš že mi hrozně chybíš?" ,prohodil taktně.
Nevěděla jsem,co na to říct,tak jsem jen přihmouřila oči a usmála se.
"Jak se máte s Claire?"
"To víš,jednou je to z kopce,jednou naopak.",hlasitě se zasmál a dodal: "Občas se cítím jako pes,ale přesto milovaný."
"Takže fajn,říkáš?" ,měla jsem chuť vpálit mu,aby jednou neskončil zavřený v útulku s hlubokými šrámy.

Když jsme se loučili,cítila jsem zvláštní napětí mezi námi. Jakobychom se neznali příliš dlouho.
"Už fakt musím jít,ale rád jsem tě viděl! A víš co... ? Stav se na mojí oslavu,bude tam i naše stará parta,jestli si pamatuješ. Třeba Louise se Samem,pořád jsou spolu."
"Přijdu ráda Tobe. Děkuju!",vlepila jsem mu přátelskou pusu na tvář.

Povídka

20. listopadu 2013 v 21:28 | Agie*
"Je snad slepý!",říkala jsem si ve chvíli,kdy opět políbil svou malou mrchu Claire a upřímně se na ní usmál.
Asi první,co vás napadne ohledně věty,která se v mé hlavě opakuje pořád dokola,je,že se považuji za krásnější,než je sama Claire. Ne. Ona je krásná,krásnější než kdokoli koho potkáte v snobských čtvrtích a velkoměstech. Je vysoká,pihatá,má světlé vlasy po ramena, které na sluníčku mění odstín do zrzava-barva muži tolik milována. Má krásné oči,v neposlední řadě. Přesto,že její vnějšek je takřka dokonalý,uvnitř její duše je pusto. Žádné city,ani láska. Pouze zkaženost,faleš a sobectví.

V objetí se procházeli zasněženou cestou, podél zamrzlé studánky a starého domku. Věděla jsem,že ji miluje a v nejbližší době milovat nepřestane,ale ničilo mě vědomí,že tolik lásky vkládá do nesprávné osoby bez srdce. Nenáviděla jsem ho za to,někdy jsem měla pocit,že přes mou lásku k němu přerůstá zloba a vztek. Zrychlila jsem,abych mohla projít kolem nich,prohlédnout si je a příjemně pozdravit-nic víc. Už chybělo jen pár krůčků,ale Toby se najednou otočil-jakoby vycítil mou přítomnost.
"Jeee,ahoj! Kde se tu bereš Carrie?",prohodil takové klišé.
"Jste to vy?",objala jsem Tobyho (znám ho už od dětství,tak mi to ani nepřijde divné). "Čau Claire,máš krásný kabát.",konstatovala jsem suše. Ona dobře věděla,že jí znám. Že jí vidím do duše jak nikdo jiný. Byla jsem si dokonce jistá,že jí kabát koupil nějaký z jejich úletů.
"Děkuju,seš pozorná."
"No nic,spěchám domů,tak se mějte a ať jste spokojení! Jo a Tobe,slib mi,že zajdeme na kafe-bývala to taková naše denní rutina.",prohodila jsem.
"Dík a platí. Pozdravuj doma,jo?"
Usmála jsem se a zabořila oči opět do země. Sledovala jsem své válenky,obalené sněhem,jak se trápí a trápí. Cítila jsem se hrozně,jak idiot. S jistotou jsem ale věděla,že ho stále miluju.
 


Život

20. listopadu 2013 v 15:20 | Agie*
Zuřivost mnou proudí o stošest. V poslední době mě dokáže opravdu naštvat jakýkoli náznak provokace,vytýkání,vlastně mě dokáže naštvat cokoli,kdokoli. Je to jakobych dokázala na světě vnímat jen to špatné,bolestivé a radosti přehlížet. I přes to,že si to uvědomuju,nedokážu to ovlivnit,změnit,ztlumit. Zkrátka mě svět teď možná už nevidí jako hodnou,vždy milou slečnu,co si nechá věčně srát na hlavu a jakékoli záležitosti a problémy ráda,bez keců vyřeší za vás. Spíš působím výbušně a občas mi připadá,že kolem mě lidi chodí po špičkách,abych náhodou neměla nějakou připomínku,abych se netvářila otráveně. Vždyt já to tak nechci. Přetvářka pro mě vždy byla hračka-taková neodmyslitelná jednoduchost,nutná k žití.
"Zmůžeš největšího nepřítele, ovládneš-li vlastní hněv."
angry, bitch, bitches, calm
Abych si ale pořád nestěžovala,sdělím vám něco z mého aktuálního života. Kromě toho,že se v poslední době chovám naprosto nemožně zažívám i pozitiva. Zejména co se týče studia a mé praxe. Ve škole mám prospěch v lepším průměru,jdou mi jazyky,často najdu i něco,co si ráda poslechnu a přiučím se. Zkrátka už to není jen nutné zlo. Na praxi jsem maximálně spokojená, nenudíme se,máme nabitý program,pořád se dozvídáme něco nového. V poslední době cvičíme masáže(ať už zad,obličeje,dekoltu,nebo šíje),líčíme se,máme pedikúru a všichni jsme natěšené na předvánoční kurzy. Se školou jsem zkrátka spokojená. Problém mi dělá jen společnost a mé soužití s ní.
Jsem dva měsíce ve vztahu. Pro mě je to neuvěřitelný rekord,vždy jsem chtěla být spíš sama,mít své souromí,svůj klid a hlavně svobodu a teď se vážu. Vždyt sama nevím,jestli to vůbec chci. Nechci nekoho zbytečně tahat za nos,je to tak bezohledné. . Prostě ještě vydržím a uvidím,co se bude dít,jestli třeba vážně budu chtít být vázaná s někým,kdo mě ani nedokáže pořádně vyslechnout,pořád by chtěl mít slovo,s někým kdo by chtěl být pořád jen zalezlý v posteli se zataženými žaluziemi!
LP v poslední době nemůžu vypustit z hlavy. A tak jsem si samozřejmě nemhola odpustit něco pěkného od nich.
Tak se mějte tak,jak si to jen představujete-nejlíp a těšte se na svátky tak jako jáUsmívající se.
A abych nezapoměla. JAK SE MÁTE VY?
Agie*

Confusion

4. listopadu 2013 v 20:24 | Agie*
Dovolte mi,abych si položila zapeklitou otázka. A jak vlastně zní ?

Co vlastně chci?
Odpověď neznám. Myslím,že ani správná neexistuje,teda alespoň pro tak komplikované lidi,jako jsem já.
confusion, laugh, everything, moment, happens
Jaké mám mít priority? Co bych měla chtít pro sebe samou?
Být nerozhodná je snad ta nejhorší vlastnost,která mě v tuto chvíli napadá. Moment,ještě je tu zmatenost.
Eh. Copak jste se tak nikdy necítili? Nerozhodný
Vím,že jsem extrémně stručná,ale já to snad ani jinak neumím. Děkuji za pochopení.

Jak se máte všechny?
Agie*



Liebster Award Tag.

3. listopadu 2013 v 14:24 | Agie*

K tomuto tagu jsem byla nominovaná mojí milovanou Matryoshkou. Byla jsem překvapená,protože jsem mé oblíbené blogerky a blog jako takový viditelně zanedbávala a i přes snahu udržet kontakt s blízkými si myslím,že to tam uplně nevyšlo. Každopádně jdu do toho a děkuju!:-)

Nutná pravidla

  • Napsat o sobě 10 faktů
  • Odpovím na položené otázky
  • Vymyslím 10 otázek,které následně položím pěti libovolným blogerkám.
  • Těm které si zvolím to oznámím.
10 věcí,které na sebe prozradím

1) Jsem zoufalý člověk. Nevím co se životem,což je podle mě až závratně zoufalé.
2) Myslím,že nikdy nedokážu být spokojená a šťastná. Přemýšlím,jestli jsem až natolik vybíravý člověk?
3)Mojí oblíbenou kapelou je MACHINE HEAD,mnohými naprosto neznámá kapela. To je podle mě velká chyba. Problémem asi bude,že se jedná o metal.
4)Teprve mi bude 17 a začínám mít strach z plnoletosti,ze života a z následné smrti. Ok,that´s fuck´n wierd.
5)Mám šílenou rodinou minulost,přítomnost i budoucnost. Rodinu ale přesto miluji!!!
6)Už po měsíc mám oporu,výborného kluka,ale mám pocit,že ho nemiluju. Mám ho ráda,vážím si ho,jsem mu vděčná. Ale vím,že láska vypadá jinak. On by si ji zasloužil!
7)Studuji obor,který mě moc neříká jen kvůli své rodině.
8)Potřebuji se připít,abych byla komunikativní a tak nějak "v pohodě" !
9)Nedokážu prosadit svůj názor a ano,těžko se mi říká ne.
1o)Mé oblíbené seriály : TVD,american horror story,sex ve městě,dexter.

Odpovědi na otázky od Milované

1. Máš nějakého smajlíka, kterého pořád zneužíváš? (v článcích /fuck skloňování/, chatu, emailech...)
2. Učíš se rád/a jazyky? Souhlasíš s rčením, že "kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem"?
3. Chceš se v budoucnu přestěhovat do nějaké jiné země? Pokud ano, proč?
4. Co se podle tebe děje s člověkem po smrti? Věříš, že existuje něco jako "duše"?
5. Zabil/a bys, kdyby ti to zachránilo život?
6. Představ si, že zbývá jedna jediná hodina do světové apokalypsy. Co bys za ni chtěl/a stihnout, udělat, napravit?
7. Máš raději fixy nebo pastelky?
8. Jsi spokojen/á se svým jménem? Pokud ne, jak byses chtěl jmenovat? /fuck skloňování podruhé/
9. Jaký je tvůj nejoblíbenější předmět ve škole? Proč?
10. Provinil/a ses někdy takovým způsobem, že ti vážně chtělo propadnout do země?
1. Nad odpovědí přemýšlím jak idiot. Nepřijde mi,že bych nějaký zneužívala takhle v článcích,nebo na sítích. Spíš mám takový pocit,že v reálu často používám takový ten křečovitě svůdný úsměv,který zabere jen na málokoho. No a v chatu používám smajlík (:-P) často k tomu,abych vytočila,když už toho nejsem schopná ve skutečnosti:-D.
2. Jazyky mám ráda,ale nemám možnost přiučit se těm,kterým bych chtěla. Ale angličtinu miluju. Chtěla bych mluvit francouzky,je to asi sen. Zatím ale není možnost žádných kurzů. Rčení? No at mluvím kterýmkoli jazykem,jsem pořád stejně paličatá. Ale myslím,že z člověka jazyk dokáže udělat pořádného elegána.
3. Ale to si piš že ano. Jako téměř každý podle mě. Má vysněná země,můj vysněný domov je Irsko. Irsko-protože tam bydlí můj pokrevní táta a inspiruje mě tím? Nebo proto,že tam je tak krásně? To už si vyber:-). Myslím,že je to ale neuskutečnitelné.
4. Nojo,říká se,že odhchází pouze tělo,duše zůstává. Popravdě,nevím. Každý se to jednou dozvíme,stačí zůstat trpělivá.
5. Ano,mám pocit,že i takový kus sobeckosti v sobě ukrývám. Je to přirozený pud sebezáchovy,ne?
6. Poslední hodina? Úplně jsem pocítila jak mnou prochází paranoia. Myslím,že bych poděkovala své rodině,kterou prostě miluji nadevše,vždy pro mě byla přednější než přátelé,i když jsem to možná nikdy nedala dostatečně najevo. Pak bych chtěla říct své "miluji tě" tomu,ke komu to doopravdy cítím(samozřejmě bych si vyžádala odpověd!). Bylo by toho hodně,myslím že by to ve skutečnosti nebylo možné stihnout během hodiny,takže bych zemřela..ehm,nespokojená?
7. Tužku. Ale abych neodbočovala od otázky,tak rozhodně pastelku:-).
8. Nikdy jsem nebyla se svým jménem spokojená,ale neměnila bych ho už kvůli tomu,že mé jméno si vyžádali milovaní "rodičové". Valerie je krásné jméno,tak třeba pro mou dcerku!
9. Samozřejmě výtvarka,dále angličtina a zdravověda. Oblíbení učitelé,pocit z toho,že umění,jazyky a zdraví pro mě mají nějaký smysl,dobré známky.
10 Když jsem upřednostnovala někoho,kdo si to nezaslouží před někým,kdo opravdu stojí za to. To je opravdová ostuda.

Vše,co lze říci.

20. října 2013 v 18:15 | Agie*
Nejprve se chci omluvit,pro případ,kdyby následující úvaha nedávala smysl. Abych to uvedla na správnou míru, jsem ještě trochu zhulená. Cítím tep svého srdce-ŽIJU.
Dále a to zejména-chci se omluvit za to,že jsem se v poslední době nevěnovala absolutně čas mému blogu,zejména mým oblíbeným blogerkám. Nevím na co se vymluvit. Mám méně času než obvykle a zkrátka jsem si chvílemi myslela,že se bez blogu bez problému obejdu. Dnes už vím,že potřebuji vyplivnout kus své duše do tohodle možná marného článku.

Mam novinky- zasraný množství novinek, kterými vás hodlám zahltit. Jsou dobré i špatné. Nějak tak se to vynuluje. Ty dobré užívám, špatné se snažím přehlížet a nemlouvat si,že to je jen zlý sen- iluze!
Změnila jsem se,ač to může znít jako prostý výmysl, možná jako snaha o větší zajímavost článku- můžu vás ubezpečit,ač se tomu možná těžko věří,nejedná se o klam. Jsem jiná. Dlouho jsem toužila stát se upřímnější,otevřenější,stát se mrchou(v očích ostatních. Nemůžu říct,že jsem jako znovuzrozená-naprosto jiná bytost,to ne. Stala jsem se pouze upřímnou a tím pádem méně oblíbenou a co je na tom zasraně boží?! Vůbec mě to nezajímá,příjímám veškeré následky.
Našla jsem někoho,koho jsem tak dlouho neštastně hledala. Někoho,o koho se můžu bezstarostě opřít. Ano,snažím se tím říct,že jsem zadaná,at to zní klidně k smíchu,jak to sem cpu. Mě je úplně jedno kdo si to čtě. Nevím jestli miluju,v očích mám stále člověka,kterého jsem tak tuze milovala. Možná ubližuju sama sobě i jemu a chybuji. Třeba se ale ukáže,že se dokážu odpoutat od minulosti!
Můj velectěný otec se k nám pravděpodobně bude po nějakých sedmi letech opět stěhovat. Nemám co k tomu říct,chce se mi z toho zvracet a brečet,ale najít sílu k tomu,abych řekla NE nedokážu-aha tak si přiznejme že s tou upřímností to až taková výhra nebude. Hah,prostě tohle je zasranej život.
Myslím,že už netrpím těmi depresivními chvilkami,které se mě v jednu dobu drželi při patách ve dne v noci. Asi bych měla být naprosto spokojená . . .
DIE BITCH DIE.
Agie*

Těžké je mlčet, když cítíš bolest.

10. září 2013 v 17:02 | Agie*
Co je to bolest? Někdo si bolest přikládá k pocitu,pro někoho je to jen pouhé slovo,které nic neznamená.
Pro mě je to pocit, nezvladatelný pocit, kterému se nikdo z nás nevyhne. Každý se bolesti záměrně vyhýbá, ať už fyzické,nebo snad psychické. Já uvažuju spíše o té psychické,když má člověk zlomené srdce,ano,tomu říkám bolest. Když mu zemře přítel, nebo člen rodiny, to člověku vezme měsíce,roky šťastného života. Cítí jen bolest. Těžké je mlčet, když cítíš bolest.

Ahoj,zdrávím vás. Pesimistický úvod článku nemá nijaký význam. Pouze vím,že kdybych teď byla doma sama, kdybych neměla někoho,kdo by mě podpořil, asi bych zase ležela na podlaze a nekonečně se zalikala slzami,přesně jako před prázdninami. Ale ne,snažím se bojovat. Mám milující rodinu,přátelé- někteří z nich dokonce stojí za ten boj. Znáte nějakého člověka,který už myslel mnohokrát na sebevraždu,ale něco mu v tom zabránilo? Znám hned dva takové. Naprosté protiklady.
Kluk,kterého jsem k smrti milovala( kladné city už před týdny zeslábly,zato ty záporné sílí každým dnem) a kluk,kterého považuji za skvělého kamaráda. Jsou mi podobní. Nedokážou problémy řešit racionálně, hned myslí na smrt a nemají sílu hledat jiné východisko,i když jich je nespočet.I když myslím,že každý z nás aspoň jednou toužil sáhnout si na to nejcennější-život.
Škola. Nudná,stereotypická,divná,depresivní,ale samozřejmě užitečná. Ve třídě se teď cítím zvláštně. Od prváku se toho dost změnilo,měla jsem zajištěné své místo/útočiště,které je už pryč,cítím to. Ve škole vládne děsivé ticho a nepříjemná atmosféra a nebo naopak přehnané dny mých pubertálních spolužaček,kdy se v jednom kuse tlemí nečemu,co jsem já asi nikdy nestihla pobrat.
Chci si najít někoho, o koho se mohu opřít. Přestávám být skromná,řekla bych. Ano,rodina a přátelé,pěkné je mít,ale nesvěřuju se jim skoro s ničím. Můj nový kamarád,takové mé zázemí,taky jsem za něj vděčná,ale já potřebuju LÁSKU!!! Potřebuju milovat a co víc,být milována.
A teď trocha optimismu- pořídila jsem si křečka! Je to hyperaktivní mazel,kterého bych umačkala,opusinkovala a snědla,nebo nevím co ještě!
No nic,jdu si zakouřit,ohřeju se sprchou a připrávím se na zítřejší praxi.

Tak se mějte nejlépe jak to jde,přežívejte ve škole a hlavně ať vám to uteče do víkendu! :-)
Co máte v plánu o víkendu?
Agie*

Vypnout city, jó, to by bylo prostě fajn.

6. září 2013 v 18:05 | Agie*
Ahoj všem,kteří sem občas rádi zavítají:-).
Jak se máte?
Moc se omlouvám za delší neaktivitu jak u mých oblíbených blogerek,tak u mě na blogu,pokusím se zlepšit,ale není čas ani nálada,popravdě.
Řeknu nějaké novinky,neni jich moc,nejsou moc důležité(možná pro mě),ale sem s nimi.
  • School. Ohledně školy? První týden je za námi(pro někoho ještě ani nezačala) a za mnou už je první záškola,snad i dlouho poslední!:D Vím,že když mi to jednou projde,budu chtít víc. Půlka třídy je nová,takže je to částečně na nic,ale držímse těch,které jsem si oblíbila a oni naopak mě. Jen se ze školy vždy vrátím domů protivné jak kočka po kastraci,vážně každý den!
  • Love. Tak ohledně toho. Myslím,že jsem z toho venku. Teda alespoň jsem na tom mnohem lépe,než předtím,kdy jsem kvůli němu(snad si vzpomínáte),brečela každý druhý den. Myslím,že jsem k němu našla dost nenávisti na to,abych ho přestala milovat. Ano,jsem ráda za každou minutu,kdy ses ním můžu bavit o čemkoli,kdy zrovna nemá rýpavou,nebo naprosto nesnesitelnou náladu,je pravda,že dneska jsem opět prosila,abych si s M. vyměnila místo. No co. Myslím,že je líp.
  • Friends/more. Pamatujete si,jak jsem vyprávěla o někom novém? O někom,s kým si tak moc rozumím,koho obdivuju,ba dokonce o tom,kdo je mým vzorem? Říkala jsem o něm,že je taky můj naprostý opak v chování a že se k sobě hodíme asi jako bůh a ďábel. Možná mezi námi není až takový rozdíl. Oba jsme přehnaně citliví,to máme společné. Od doby,co jsme se poznali jsme se bůh ví proč dokonce už i pohádali. Myslímž,e tu hádku vyvolal naschvál,myslím si,že zkoušel mojí trpělivsost,protože jsem opravdu nechápala o čem diskutujem a probulela jsem půlku noci,kdyby sakra věděl. Druhý den se dokonale omluvil a byla jsem klidná,začala jsem si uvědomovat,že ho začínám mít vážně ráda,je to skvělý kamarád! Můžu mu říct téměř cokoli(nemám se před ním za co stydět,uvidím ho tak jednou do roka),i on mě říká vše. Pomáháme si navzájem,bavíme se,máme se rádi,ale nic víc. Myslím,že chci aby to tak zůstalo,škoda kazit tak báječné přátelství. Ale těším se,až spolu někam zajdem. Už vidím,jaký oči bude dělat na to,že kouřím,zblázní se a bude mi ho tahat do huby,nebo se nafoukne a odlitne někam..no kdo ví kam! Ale v tomhle se opravdu nikým nenechám ovlivnovat,musím chtít přestat sama,myslím.
No,asi je to vše. Je tu ještě něco,ale myslím,že to nestojí za zmíňku.
Ted se chci věnovat opravdu jen vám!

Jak jste si užili prázdniny?
Jak začal váš nový školní rok?
Začal někdo s novou střední?

Mějte se kráááááááááááááááááásně,svět je přece krásná NUTNOST.
A pro vás taková libovka. Stará,dobrá,mimořádný text))


Charakter

10. srpna 2013 v 20:54 | Agie*
Po dlouhé době jsem pátrala po něčem novém. Hledala jsem online horoskop,nebo čtení z ruky,ale stejně jsem nakonec skončila u zjištění charakteru podle barvy očí.
Tak se posmějme, tohle jsou MODRÉ oči.

Tito lidé umí velmi dobře manipulovat s jinými lidmi. Jsou také dobří umělci. Životního partnera by měli vyírat instinktivně a pouze z čisté lásky. Vztahy mezi modrookým a šedookými osobami se často rozpadají, protože se chtějí navzájem převychovávat.

Ačkoliv si mnozí přejí mít modré oči, lidé s modrýma očima obvykle nebývají v životě ti nejúspěšnější. Tito lidé se příliš nezabývají svou kariérou a většinou jsou hodně citliví.

Lidé s modrýma očima bývají často romantičtí a silně citově založení. V mezních situacích se spoléhají mnohem více na intuici než na logiku a jednají spíše impulzivně než uváženě a promyšleně. Nejsou ani příliš kritičtí a nemají rádi rozebírání věcí do hloubky.

Obecně jsou modroocí lidé hodně citově založení a plaší. Příliš se neprojevují vůči svému okolí. Lze říci, že nejsou moc společenští a těžko navazují a udržují vztahy s lidmi ze svého okolí.

Jakmile si však jednou zvyknou na okolní společnost, stanou se vřelejšími. Přesto ale nejsou schopni navázat dlouhodobé přátelství. Rodina a láska jsou pro ně velmi důležité a v této oblasti je v žádném případě nelze považovat za povrchní.

blue eyes

Ačkoli těmhle stupiditám tolik nevěřím, tak je pravdou, že jsem se v několika ohledech našla.

Jestli jste zvědaví,mrkněte se na svůj charakter - ZDE

Kam dál

You´re stronger than you think ! ))